Méditerranée (1963)

Viac vizuálna báseň než dokumentárny film, ale to musí byť každému kto sa na film chystá jasné vopred. Krásne obrazy Stredomoria, či už na pevnine alebo na mori, nejaká tá história a dievča v nemocnici. A všetko medzi sebou v juxtapozícii, ktorej zmysel hľadať môžete, ale vystačíte si aj bez zložitejších interpretácií. Bohužiaľ som Stredomorie nevidel s titulkami, tak šlo iba o vizuálny zážitok, pokiaľ nerátam vhodne pasujúcu hudbu.

Ďalší blud, ktorý ( ktovie prečo ) získal ( zrejme zaslúžené miesto ) v publikácii, ktorú udáva užívateľ Revanx. Poďme na to! Obrázky nádhernej stredomorskej scenérie, sú tu prepojené s brutálnymi zábermi na býčie zápasy a na dievča, ležiace na operačnom stole. Naozaj? Buď som pako ja, alebo tí ostatní.

"We are captured in this theatre of so many millennia."Akési rozjímanie nad nezastaviteľným tokom času, hlboko sa tváriace, plné ponurej nálady, ale zároveň veľmi nezáživné. Dookola sa opakujú nič nehovoriace zábery, ktoré sú raz fádne, inokedy odpudzujúce (zabíjanie býkov) a navzájom nesúvisiace (akokoľvek sa autori urputne snažili nejaký ten súvis nájsť). Rovnako sa dookola opakujú aj tie isté frázy. Zaujala ma vlastne len hudba, raz znepokojivá, inokedy typicky stredomorská. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete."Všetko je vlastne len tisíce rokov trvajúce divadlo."(14.05.2022)

"Za oponou, za kterou je stále zakázáno jít (nic již nemluví). V přerušení spojení, v konečném kontrastu. Proti všem očekáváním, nezadržitelný odliv, vzdálenější nový začátek. Pohyb, odpoutaný od sebe sama, nyní rozvrhuje vzdálenosti, role... z druhé strany...nepřestává odvíjet svoji neúnavnou funkci." Text veleznámého spisovatele Philippa Sollerse, provázející celý snímek, odhaluje skrytý podklad filmového postupu tohoto filmu: objevit za slupkou vizuálních vjemů, které Středozemí nabízí, jejich společný základ, sjednocující prostorové a časové vzdálenosti do bodu kontrakce, v němž musí být vše nejdříve ekvivalentem, aby šlo následně tvořit všechny diference, obdařené smyslem - mytologický bod, kde každý záběr odhaluje spojitost s každým jiným, protože jazyk, kterým budou posléze promlouvat, se zde teprve tvoří. Tedy poodhalit zataženou oponu, za níž probíhá neustálý rozvrh diferencí, stále nový rozvrh záběrů a vzpomínky na ně. Čas Středomoří nahrává této mytologii, v níž se nezměnitelné věčné osudy míjí s pomalým růstem a zánikem říší a kde i moderní člověk nachází ekvivalent v opuštěném zámku, krvácejícím býku, mumii a je nakonec jako ocel přetaven v tvář mladé arabské dívky. Lingvistický i filmový strukturalismus formou kinematografické i literární poezie.(24.04.2016)

Já vím, že film má různé vývojové fáze a v nich jsou experimentální filmy, které ukazují, co film všechno dokáže. Bohužel tenhle film to pro mě rozhodně neukazuje. Ano, jsou zde obrazy, které je možné si spojit, asociovat a cokoli, ale to si v podstatě může natočit každý člověk sám a bránit jakýkoli význam, který ho napadne.(05.05.2015)