Sallam Bombay! (1988)

Reálny pohľad na reálny život tých najúbohejších, ktorý štát takých nemá, ale voči chudobe vo vlastnej kraji je každý slepý, nikto nenatočí film o chudobných rómoch na slovensku a nepošle ho do Cannes, ľahšie sa natáča o poukazuje na problémy druhých. Tak či tak, je to realita ale nechápem, čo na tomto filme bolo tak dokonalé, že je tak ospievaný. Pre mňa bol zaujímavý hlavne Nana a mladučký Irrfan, ktorý sa tam mihol....

Na míle vzdálené od bollywoodských rozjásaných produkcí. Nelichotivá tvář Indie. Při pohledu do smutných očí pouličních dětí se přelévá beznaděj i do našich srdcí.

Je to přesně takový ten surový film z indického slumu, nepřikrášlený. Zároveň se ale neubráním pocitu, že v době natáčení to tam nebylo ještě zdaleka tak děsivé jako teď. Místy mi film ubíhal pomaleji, ale vyvážilo se to mou zvědavostí, protože studuju Indii a všechno o ní mě zajímá. Konečný záběr mě vcelku zničil a rozhodl o nejvyšším hodnocení. Říkám to pořád, k silným emocím není třeba mnoho. Stačí dlouhý záběr na tvář člověka. A když myslím dlouhý, tak fakt dlouhý. Donutil mě přemýšlet nad samsárou...(21.10.2020)

Mezi autory asi tuctu přečtených recenzí jsem našel jedinou spřízněnou duši, jíž také připadlo, že Mira Nair, indická dokumentaristka usedlá v USA, chtěla natočit drsný, syrový film, ale neměla na to žaludek. Naturalistické umění, které chápu jako umění vzbuzovat v obecenstvu odpor, soucit a hněv na stav věcí, má dlouhou tradici, v níž něžnému pohlaví "dějiny" (to jest chlapi u kormidla) nedaly vyniknout ; tak i tvůrci působivých hraných svědectví o útrapách dětí ulice byli pokud vím vesměs muži : namátkou de Sica, Buňuel, Babenco, Meirelles.... Během "Salaam Bombay !" jsem měl co chvíli dojem, že autorka zanedbává vyprávěcí rovinu, nebo ji prostě nezvládá, nedokáže ji přesvědčivě propojit s rovinou dokumentární. Staré známé věci se odehrávaly bez překvapení, neřkuli katarze v dohledu, hudba často jako z jiného filmu podrážela nohy poctivé studii lidského údělu. Před čím mi nezbylo než ztichnout : Bombaj a její lid.(20.10.2015)

Pokud bych měl tento film někomu doporučit, tak těm, kterým se v Milionáři z chatrče líbil motiv sirotků, kteří se musí sami živit v chudobných ulicích Bombaje, ale měli problém s moderním klipovitým pojetím, milostnou linkou či happy endem a křičeli, že by chtěli něco autentičtějšího. VSalaam Bombay!nenajdete žádné netradiční kompozice a rychlý střih na hudbu (film se formálně vymyká zvyklostem mainstreamové i artové indické tvorby), záběry z moderních mrakodrapových čtvrtí a už vůbec ne nějaké šťastné konce. Protože příběhy Krišny a jeho známých se závěrečnými titulky nekončí - jestli neumřeli, tak tam nejspíš se zákony ulice zápasí dodnes. 70%(20.03.2010)